Tábor skončil, vzpomínky i nové zkušenosti zůstaly. Věřím, že u většiny dětí i dospělých jsou to vzpomínky dobré a zkušenosti potřebné pro budoucnost, stejně jako u mne.

A co vlastně bylo dobré?

Tábor je v překrásné krajině Broumovských stěn, hlavní budova je bývalá německá vinárna z 19. století a les za táborem vede přímo do skal. A státní hranice s Polskem je zhruba 300 m od tábora. Tedy jedná se o místo velmi klidné až opuštěné. Je ovšem až tak opuštěné, že je zde i omezen signál pro mobilní telefony a wifi je zde pouze několik metrů od zesilovače ve staré tančírně. Toto nám ale nevadí, i když telefonování na louce před budovou není, zejména v dešti pohodlné, a ještě že polský signál již není dražší.

Ale i přes to je dobré být zde.

Počasí bylo většinu tábora slunečné a velmi teplé, jako konečně i všude okolo. Byly slunečné dny i teplé noci a až do předposledního dne pršelo pouze jednou a to 30 min. Až poslední den byly přeháňky, což nám způsobilo přerušení hry Hradiště a její dohrání až odpoledne.

Letní kino tedy bylo dvakrát a jednou dobrovolné spaní pod širákem.

Bouřka nebyla tentokrát ani jedna, zato na protějším kopci od tábora vypukl lesní požár s tím, že dým byl hnán větrem přímo na tábor. Již jsme měli zajištěny autobusy na evakuaci, když se zhruba po hodině podařilo požár uhasit.

Obecně se pak, podle stavu potoků a rybníka dalo říci, že tak nízký stav vody zde za 11 let svého působení zde, nepamatujeme.

A teď zase to další:

Dobré bylo dále to, že nám tradičně dobře běžela kuchyně a 6 jídel denně dětem většinou stačilo.

Též zdravotníci na marodce prováděli, z mého pohledu, svoji práci výborně.

Ze zdravotního hlediska se vyskytly nějaké krátkodobé teploty, několik krátkodobých žaludečních nevolností.

Při kontrole na vši bylo zachyceno několik případů a toto bylo opakovaně řešeno.

Při hrách v lese bylo několik podvrknutých kotníků a též drobné úrazy rukou a hrudníku.

Bohužel ve dvou případech se děti poranily o sklo z okna či dveří, které rozbily. V obou případech došlo na šití, nicméně se jednalo o poranění povrchová.

Majitelé tábora též vylepšili vybavení kuchyně, jídelny a sociálního zařízení na dolní budově.

Jaké zde byly děti?

Letošní zájem o účast na táboře byl vyšší než v minulých letech, což se projevilo tak, že byl zcela obsazen i druhý týden. Na táboře tedy bylo cca 165 dětí.

Přijely děti ve věku 5 až 17 let, což bylo opět docela náročné na organizaci. Rozhodující část opravdu malých dětí pak byla z Prahy.

Opět pokračoval oddíl patnáctiletých a starších dětí- adolescentů (adorů ).

A opět nám pomáhali při hrách a současně se z jejich řad bude vybírat do praktikantů v příštím roce.

V případě stýskacích dětí a dětí, které se na táboře, z jakýchkoli důvodů, nemusely cítit dobře, jsme se snažili komunikovat s nimi i s rodiči, a tyto ojedinělé případy jsme řešili co možná nejrychleji a nejefektivněji.

Zde si znovu a znovu uvědomujeme, jak je důležité tyto věci řešit rychle a apelujeme na děti i rodiče, aby tyto situace řešili přímo, hned a se mnou.

Jsme o mnoho raději, pokud děti případně popláčou až při loučení nikoli v průběhu tábora.

V souvislosti s nedodržováním kázně jsme ale jedno dítě poslali domů a též jedno z důvodů zdravotních, souvisejících s kázní. Zde jsme využili svého práva na omezení rizika, které by tyto děti mohly přinést pro jiné či pro sebe.

Jací byli vedoucí?

Lze to říci i stručně. Kolektiv je stabilní.

Tábor se po devíti letech v nových podmínkách personálně upevnil a uklidnil. Lidé jsou fajn, drží při sobě a až na občasné situační výjimky jsou slušní k sobě i k dětem.

Zásady slušnosti, ohleduplnosti a úcty, které na tomto táboře prosazuji, tak snad jsou uváděny do praxe.

A jaké byly hry?

Letos byla vyhlášena celotáborová hra JUMANJI, dle stejnojmenných filmů. Hry tedy byly více akční, nicméně bylo nutno brát ohled na únavu dětí, způsobenou příliš teplým počasím. Proto třeba před každou velkou hrou bylo koupání a tím bylo nutné hru zkrátit.

Jinak to letos bylo opět i o pozvaných hostech. Došli jsme totiž k názoru, že i poučení patří k táboru, zejména pokud se provede smysluplnou a zábavnou formou.

Proto by zde provedeno opět seznámení se sebeobranou krav-maga (původem z Izraele), kdy děti celý den postupně školili certifikovaní instruktoři.

Dále zde byly dvě skupiny pozvaných kejklířů a učení jejich dovedností a večerní ohňová show byla pro děti i dospělé naprosto jedinečná.

Dále jsme do tábora pozvali pána, který předvedl dravce, které jsou užiti pro ochranu letišť včetně související přednášky.

A zahrála nám zde místní rocková skupina Vivien.

A další akce byly již naše.

První výlet na farmu WENED u Broumova, což je v podstatě malá ZOO a pro děti bylo i skalní lezení, pod vedením horolezeckých instruktorů na Ostaši. A též, samozřejmě, návštěva Broumova.

V druhém týdnu byl proveden ještě jeden, kratší, výlet, kdy autobusem jely pouze děti, které přijely na druhý týden a dále malé děti. Ostatní se rozešly na výlet do Božanova a část z dětí, která měla pasy (24), odešla mj. i se mnou na výlet do Polska, kde jsme vystoupali až na stolovou horu Hejšovinu (919 m/n.m.) a zde prošli skalní bludiště. Vzhledem k tomu, že délku lze odhadnout celkem kolem 15 km a převýšení z tábora na vrchol hory činí zhruba 500m, jde o slušný výkon, který děti zvládly překvapivě dobře.

Táboráky byly dva, a to podle věku dětí. S buřty, kytarou a noční bojovka, opět, v lese a v budově…a se strašidly-vedoucími na trase (kdo nechtěl jít, nemusel).

Diskotéky byly čtyři a to v nové tančírně.

Ohňostroj po diskotéce tentokrát nebyl a to z důvodu logického zákazu hasičů.

Pohádka se tentokrát jmenovala Zlatovláska. Byla moc hezky nacvičena i zahrána.

Co nevyšlo, tak jak mělo?

Z hlediska programu a zabezpečení tábora jsme zatím nutnost významné změny nepocítili, v případě kázně dětí bohužel ano. Je to první rok, kdy jsme nuceni toto poslední uvést. Znamená to pro nás nutnost vyšší kontroly dětí v čase mezi programy či mezi programem a jídlem.

Nelze nyní posoudit,zda toto bylo způsobeno jen příliš teplým počasím, či se jedná o trend, kterému již budeme čelit neustále. Naštěstí toto se týká jen malé skupiny dětí, tedy bezpečnost tábora nebyla narušena.

Ale bohužel zejména proto lze letošní tábor považovat za náročnější než tábory minulé.

Co na závěr?

Tábor byl fajn a věřím, že se většině účastníků líbil. Bude i fajn, pokud nám tedy vyjde finančně alespoň do plánované nuly.

Pokud se nestane něco nepředvídaného, můžeme se již chystat na tábor 2019. S majiteli tábora jsme již dohodnuti.

Přihlašovat na příští tábor je možné, i bez písemné výzvy, zhruba od ledna 2019, kdy bude provedena příslušná propagace na webu.

Poděkování

Děkuji touto cestou všem dětem, které se zúčastnily našeho tábora, za jejich zájem, radost a většinou i dobré chování. Moc rád se s nimi já i ostatní personál zase setkáme.

Děkuji rodičům těchto dětí za jejich důvěru, se kterou nám na malý okamžik svěřili své děti a vážím si jejich pochopení k mým pozdním odezvám na jejich telefonáty i sms. Současně jsem se po celý tábor snažil, aby jednání mé i ostatního personálu tábora bylo v souladu se zákony i zvyklostmi a tak, aby děti i rodiče byly spokojeni.

Děkuji personálu tábora za jeho dobrou práci a jsem rád, že jsem mohl být součástí tohoto týmu.

Pavel Lelek

12.8.2018