Tábor 2015 je za námi.

Tábor je sice za námi, ale vzpomínky nám zůstaly. Myslím si a věřím, že u většiny z nás to jsou a budou pouze vzpomínky dobré, a proto snad nikoho neurazím, pokud napíši, že i mně se tábor líbil.

A co vlastně bylo dobré?

Tábor je v překrásné krajině Broumovských stěn, hlavní budova je bývalá německá vinárna z 19. století a les za táborem vede přímo do skal. A státní hranice s Polskem je zhruba 500m od tábora. Tedy jedná se o místo velmi klidné, až opuštěné. Je ovšem až tak opuštěné, že je zde i trochu omezen signál pro mobilní telefony a wifi se zde nevyskytuje. Toto ale nevadí.
Tedy dobré je jen být zde.

A letos navíc bylo po celou dobu tábora přímo nádherné počasí. Táborové koupaliště tedy fungovalo na sto procent a v podstatě denně jsme se koupali.

Protože tábor je pod skalami a na kraji lesa a nad ním jsou hory až do výše 900m n.m., byla zde i snesitelnější teplota než ve městech.
Jediné, co nás letos obtěžovalo, byly všudypřítomné vosy. Já za tábor obdržel 5 žihadel, ale byli i větší rekordmani. Naštěstí jsme při žádné hře nenarušili vosí hnízdo, takže se jednalo pouze o jednorázové zásahy.
Dobré bylo dále to, že nám tradičně dobře běžela kuchyně a 6 jídel denně dětem stačilo.

Též zdravotníci na marodce prováděli, z mého pohledu, svoji práci výborně a moc pomohli zejména na konci tábora při problémech s tekoucí vodou. Sice jsem často vozil zdravotníky s dětmi do Broumova do nemocnice na ošetření, ale většinou se zde jednalo o podvrknuté kotníky, natažené šlachy či naražené prsty. Pouze ta jedna zlomenina ruky mne mrzí, ale statečná dívenka i tak na táboře zůstala, a pokud to bylo možné, her se, většinou jako divák, účastnila.
U podvrknutých kotníků jsem si poznamenal, že musím napsat do příštích pokynů, že do lesa musí být obuv pevná a nikoli s hladkou podrážkou.

Jaké zde byly děti?

Přijely tentokrát děti ve věku 5 až 17 let, což bylo docela náročné na organizaci. Rozhodující část opravdu malých dětí (asi 19) pak byla z MŠ Praha 9- Kbely. S těmi jsem se seznámil opravdu dobře, protože jsem jim několik večerů hrál před spaním na kytaru. Po mně jim ještě vedoucí četli pohádky. Byli sice většinou pouze na týden, ale i tak jejich přítomnost byla na táboře velmi viditelná. Ti odvážnější si pobyt prodloužili i na druhý týden. Celkově tyto děti byly moc milé.

32.jpg

Po dlouhé přestávce byl loni obnoven oddíl patnáctiletých a straších dětí- adolescentů (adorů) a letos tento oddíl úspěšně pokračoval. Musím dokonce napsat, že se v mých očích jednalo nejspíše o nejlepší oddíl tohoto typu, který jsem na táborech zažil. Byli slušní, drželi při sobě a rádi nám pomáhali při hrách.
Konečně, po dlouhé přestávce, kdy v roce 2009 došlo k obměně rozhodující části dětí a již máme děti, které znají tento náš tábor a rády se k nám vracejí.

Jací byli vedoucí?

Lze to říci i stručně. Parta se stabilizovala. Letos poprvé po mnoha letech jsme brali oddílové vedoucí a praktikanty pouze z těch, kteří s námi byli již v minulých letech a většinou přicházejí z těch, kteří s námi jezdili již jako děti. Tábor se po sedmi letech v nových podmínkách personálně upevnil a uklidnil. Lidé jsou fajn, drží při sobě a až na občasné situační výjimky jsou slušní k sobě i k dětem. Ještě musím praktikantům víc doporučit, nezvyšovat hlas u dětí tam, kde není třeba a snad to bude úplně v pohodě. Zásahy slušnosti a ohleduplnosti, který tomto novém táboře prosazuji, tak snad jsou uváděny do praxe.

1655d4bea6a989c.jpg

A jaké byly hry?

Letos byla vyhlášena celotáborová hra Král Artuš, a tedy to bylo o rytířských hrách, soubojích a rytířských ctnostech.
Jinak to letos bylo více o pozvaných hostech. Došli jsme totiž k názoru, že i poučení patří k táboru, zejména pokud se provede smysluplnou a zábavnou formou.
Proto zde bylo provedeno seznámení se sebeobranou krav- maga (původem z Izraele), kdy děti celý den postupně školili certifikovaní instruktoři.

Dále k nám přijelo 13 vojáků z čestné stráže z Prahy, kteří nám předvedli též sebeobranu a dále na jednotlivých stanovištích základy zdravovědy, umění přežití, házení granátem, protichemickou obranu, zdravovědu, ukázky ručních zbraní a uniformy a systém čestné stráže.
Z dalších návštěv pak lze určitě zmínit návštěvu rytíře z Řádu Maltézských rytířů, který dětem ukázal řádové roucho a pohovořil a charitativní a sociální úloze tohoto rytířského řádu.
Nakonec zde byla i skupina historického šermu z Kutné Hory, která ukázala různé bojové techniky středověku a pohovořila i o funkci a užití jednotlivých zbraní.

8.jpg

A další akce byly již naše.
Výlet se, vzhledem k velkému horku a výpadku provozu lanového centra na Janovičkách, tentokrát uskutečnil do centra v Meziměstí a zde si děti zahrály bowling, střílely s laser game a lezly na lezecké stěně. Ti nejmenší si navíc v nedaleké jízdárně zajezdili na ponících.

Z dalších her zde pak byly celodenní rytířské hry a dále hry v lese s rytířskou tématikou. Her v lese bylo tentokrát méně, protože zejména odpoledne byla natolik vysoká teplota, že koupaliště bylo jedinou volbou. Ale i tam se konaly závody štafet a ve skocích do vody.
Teplo pak přineslo i další hezké akce.
Poprvé jsme na táboře pořádali letní kino, kdy děti ležely na dekách ve spacácích na louce a na velkém plátně, pověšeném na trampolíně bylo promítáno.

Nikoli poprvé, ale poprvé v téměř celotáborovém měřítku jsme na táboře spali pod širákem a to opět na louce. Pohled na ukládajících se zhruba 100 dětí (týkalo se pouze starších) a vedoucích do jednotlivých skupin spacáků a jejich ranní vstávání byl opravdu velmi hezký.

Táborák byl, jako vždy, s buřty a kytarou, noční bojovka, jako vždy, v lese a ve sklepě budovy…a se strašidly-vedoucími na trase, kdo nechtěl jít, nemusel či šel ve dvojici.

Diskotéky byly 4. Ve velkém tanečním sále se secesní výmalbou se tancovalo opravdu pěkně.
Dvakrát byl po diskotéce ohňostroj.

Pohádka se tentokrát jmenovala O Popelkovi a byla částečně napsána i na táboře, tedy hercům na míru. Byla moc hezky nacvičena a měla úspěch.

Co nevyšlo, tak jak mělo?

Tak především se jednalo o dodávku vody. Ve čtvrtek 13.8. přestala v táboře téci voda a takto to trvalo až do konce tábora. Bylo to způsobeno havárií na vodovodním řadu, který provozuje Obec Božanov. Údajně se jednalo o první významnou havárii na tomto řadu, a proto ji z naší strany nebylo možno předvídat.
Nicméně i tak jsme zajistili zapůjčení cisterny z VaK Náchod a též dovoz první várky do tábora již v dopoledních hodinách. Voda byla brána z vodovodu Obce Božanov, zde voda tekla.
Další dodávky pitné i užitkové vody již zajistila Obec Božanov a stejně tak užitkovou vodu na mytí.
Sprchování bylo zajištěno hadicí s užitkovou vodou přímo na louce.

I tak se jednalo náročnou situaci, zejména v oblasti údržby sociálního zařízení tábora a zajištění nezbytné hygieny dětí i personálu. Do ukončení tábora však nedošlo k žádnému zdravotnickému postižení dítěte či personálu, které by bylo možno přičítat nedostatečné hygieně.
Dle informací z Obecního úřadu by v příštím roce měl být již hotov nový vodovod, tedy by se podobné situace již neměly opakovat.

Dále nám nevyšla propagace. Vlivem informačního šumu u mne v kanceláři jsme neprovedli propagaci na celostátních webech a tedy jsme byli propagování pouze na okrese Kutná Hora a Kolín a dále v Praze-Kbelích. Dále jsem zjistil, že web potřebuje graficky trochu oprášit.
Proto jsme na první týden tábora měli zhruba o 5 dětí méně, než byla kapacita a na druhý týden o 15 dětí méně. Loni jsme na první týden měli plno a na druhý bylo zhruba o 10 dětí méně, což je tradičně normální stav. I tak tedy bylo na prvním týdnu tábora 154 dětí.
Je to tedy výzva k lepší propagaci na příští rok.

Co na závěr?

Tábor byl moc fajn a věřím, že se většině účastníků líbil, stejně tak, jako mně. Budeme potěšeni, pokud nám vyjde finančně alespoň do plánované nuly.
Pokud se nestane něco nepředvídaného, můžeme se již chystat na tábor 2016. S majiteli tábora jsme již dohodnuti.
Tento tábor byl můj třicátý v roli vedoucího tábora. Dostal jsem hezká přáníčka a hezkou fotku. Vážím si toho.

Poděkování
Děkuji touto cestou všem dětem, které se zúčastnily našeho tábora, za jejich zájem, radost a většinou i dobré chování. Moc rád se s nimi já i ostatní personál zase setkáme.

Děkuji rodičům těchto dětí za jejich důvěru, se kterou nám na malý okamžik svěřili své děti a vážím si jejich pochopení k mým pozdním odezvám na jejich telefonáty i sms.
Děkuji personálu tábora za jeho dobrou práci a jsem rád, že jsem mohl být součástí tohoto týmu.

Pavel Lelek
16.8.2015